Esej o úpadku morálky lidské
V poslední době na mysli tane mi zvláštní otázka, či spíše sada otázek, komplexní problém, kterýžto jako již se stalo zvykem, zřejmě jen já za problém považuji. To, že se celá společnost kurví a morálka do sraček se béře, je v dnešní dobře již považováno de facto za axiom, všeobecně přijímaný postulát.
Na mně, jakožto občasném mysliteli na toto téma, je prozkoumati, co za tím asi tak může být upozaděno, snad pokusit se stanovit jakýsi invariant, z něhož varianty individuální se odvozují.
I dostal se ke mně zajímavý podnět, tedy ne že by se ke mně dostal prvně, ale dříve jsem jej toliko nesledoval a hleděl si věcí jiných. Podnět ten říká, že je úplně normální bavit se o svých sexuálních zážitcích s osobou v dané věci nezainteresovanou, takhle někde v hospodě u pivka svým společníkům popsat, co všechno s tou a tou praktikuji, abych pak mohl za „nabitýho Přemu Oráča“ označen býti a poplácání po zádech se mi dostalo. Ženám a dívkám zase podobné téma slouží ku kratochvilnému posezení u kávičky či dvojky vínka, nemajíc jiných plodnějších témat, sklouznou automaticky do oblastí sexuálních. Inu samozřejmě, kdo by se nezajímal o druhé, jest to přece naše typická vlastnost – starati se o druhé a moci tak komparovat se zkušenostmi a zážitky ostatních.
Jenomže – můžeme namítnout – není právě v tom, že téma toto bylo jest „degradováno“ na úroveň debatování o nákupu nových hadříků nebo zápase Sparty se Slavií, možno nalézt jádro „problému“? Podle naší hypotézy se právě proto, že se debatování o věcech intimních, jiným uším nepatříce, stalo tak absolutně běžným, stalo tak běžným také všeobecné kurvení společnosti. Tak, jak to pregnantně vystihl Miky ze Samotářů: „Tady všichni šukáme navzájem. A pak z toho degenerujeme.“ Nadsázka? Možná, ale jistě ne úplně. Pokud nahlédneme fakt, jak společnost akceptuje (snad i vyzdvihuje) nevěru, tzn. nemáš-li něco bokem, tak jsi out; nepůjdeš se mnou do postele, i když se známe (už) několik hodin apod. - už se nám slova Mikyho nezdají vůbec nadsazená.
Na jinou úvahu speciálněji zaměřenou vydalo by pojednání o těch, kteří toto jednání jakožto protest proti církevnímu diskurzu zvolili – tzn. dělat vše jen tak, aby se mohli najít mezi hříšníky, když už to ta církev tak pěkně postulovala. Další chyba. Tohle přesně oni přece chtějí, dokud budou lidé zaujímat tento postoj rezistentní a vše jen na truc podnikati, nápravy od kořenů se tak nedočkáme nikdy – a soudě podle toho, co je vidět ve společnosti každý den – stav zdegenerování co nevidět dosáhne bodu varu.
Komentáře
Přehled komentářů
K tomu přispívá hlavně totální zblbělost (to není můj novotvar, min. týden jsem to někde viděl!) lidstva. A řekl bych taky (hlavně) jakási otupělost, nezájem, "ztracenost" tady a teď, taky často nedostatek inteligence :) To, co mi vadí, tu bylo dááávno před FB. Ale možná mi rozumíš.
Marťo, přispívá k tomu hodně i Facebook... Někteří se tam vysloveně exhibují, a to právě i v oblasti svých citových záležitostí... Zrovna dnes jsem nemohla nereagovat v jedné diskuzi na to, že si někdo dává jako status, tak aby to každý viděl (ještě ke všemu na veřejném nezablokovaném profilu) věty typu: "Dnes jsem byla se svým miláááškem... Mocinky moc Tě milujuuu... lásenko. Už she thešííím, jak budu s Tebou, prcinooo..." A tak podobně (tu "češtinu" nechme stranou)... Reagovala jsem podobně jako Ty. Když už ti lidé mluví o lásce, měli by si (ksakru už) uvědomit, že je to záležitost intimní a psát si to alespoň přes sms, když už si to neříkají do očí... Howgh and lovíiískujme se všichni společně (MTR prcino!)
Re:
(martti, 22. 5. 2010 8:17)