BIOMOC
Z celé knihy mě nejvíce zaujala kapitola o tzv. virových větách a mémech. Takový mém je autory definován jako třeba jen slovo "bůh" a celý věroučný či ideologický systém s ním spojovaný...a tento mém "bůh" se spojuje s jinými mémy jako "nebe" či "peklo", což je údajně podobný trik jak přežít, jako kombinace slibů a hrozeb u řetězových dopisů, a to bez možnosti vnějšího ověření (Neubauer 2002: 19-20).
Napadlo mě, že takovými mémy mohou být i zažité představy, konvence, dá se říci předsudky, jako že tchyně jsou špatné, ženy jsou slabší řidičky než muži nebo že blondýny jsou hloupé...a tyto jednotlivé mémy se navzájem posilují, jeden přežívá za pomoci druhého, druhý za pomoci třetího atd. Pomyslel jsem si, co by se stalo za předpokladu, že by se několik takových mémů zrušilo, tedy demytizovalo, dojde k naprostému krach této mémové syntaxe a tím k totálnímu obratu ve společnosti...což by ovšem společnost absolutně neunesla a ona to ve skrytu duše ví, tzn. že potlačí okamžitě jakékoliv byť jen letmé pomyšlení na desémantizaci jen jediného takového mému.Třeba jednou...