Create your own concept of reality.

Projekt společného zpracovávání státnicových okruhů s sebou samozřejmě nesl již od počátku určitá rizika. Když však člověk nemá (třeba kvůli studiu druhého oboru) dostatek času, rád na podobný návrh přístoupí. Jenže...

V poslední době se množí na mou adresu dotazy toho typu, zda mám nějakou úchylku na prostředky městské hromadné dopravy. Ano, mám. To ale lidem nestačí. Jednou je to metro, pak vlak, teď tramvaje. Jaké jsou tedy mé preference? Rozhodl jsem se si to trochu ujasnit.

Jak známo, celá společnost se kurví a morálka do sraček se béře.

Ani nevím, proč mě napadl zrovna tento název, když kapelu tohoto jména vůbec neposlouchám, zřejmě nějaký způsob psychologického automatismu. Nicméně ať už se příspěvěk jmenuje jakkoliv odlehčeně, jeho obsah je dozajista nejzávažnějším v historii tohoto blogu ever.

Dal jsem si takové pravidlo, že po jednom poslechu se názor na nové album dělat nemá. Takže jsem si nový počin Očí poslechnul podruhé, ovšem dojmy zůstaly takřka nezměněny. Očekávání se naplnila...

Dospěl sem k názoru, že je nejvyšší čas podělit se o zkušenost z týdenního jogínského pobytu na Trojáku.

V sobotu 1. 8. jsem se jel mrknout do Hranic (nejen) na třetí pokračování komorrnějšího festivalu s názvem, který máte možnost vidět v titulku.

Před několika dny jsem konečně dočetl velmi zajímavou knihu, kterou napsal italský semiotik, estetik, filosof atd. Umberto Eco.

Nedávno jsem četl velmi zajímavou knihu Zdeňka Neubauera s názvem Biomoc a hned vysvětlím, proč se tento příspěvek neobjevuje v sekci Literatura.

Řekl bych, že po třech dnech už můžu s relativním odstupem popsat, co se tento rok dělo na vizovickém festivalu Masters of rock.